THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po dvou CD nám východoněmečtí Maledictive Pigs připravili třetí flák masa. Balení čerstvého stejku je sice poněkud fádní, ale uvnitř se skrývá... inu, není to právě nejjemnější roastbeef na francouzský způsob, ale taky to není sprostý nazelenalý tatarák od řezníka z Tesca. Prostě něco mezi tím, řekněme poměrně slušně naklepaný řízek. Jak již z názvu vyplývá, tahle skvadra hraje deathmetal. Zdráhám se tomu říkat přímo death/grind, ačkoli MP by to možná slyšeli rádi.
Přece jenom ačkoli jsou i po svém třetím CD Maledictive Pigs jistou nadějí německé brutální hudební scény, stále mají co do instrumentálních schopností i originality za smečkami jako Necrophagist, Profanity či Orth hodně co dohánět. Momentálně mají Maledictive Pigs blíž ke svým krajanům Harmony Dies, Mental Aberration či Resurrected, i když by se možná sami raději více podobali např. Dying Fetus, což se jim místy koneckonců i daří, hlavně v některých slammovějších pasážích. Jejich death (místy skutečně death/grind) není špatný, ale podle mého názory by jim na pestrosti i hutnosti přidala druhá kytara. Prý už ji mají, ale na desce prostě chybí. Nejen, ale i následkem toho jsou kytarové linky poněkud ploché a postrádají místy potřebný spád. Snad je to způsobené i poněkud zastřeným zvukem. Textově se Maledictive Pigs příliš nevyjímají v záplavě podobně laděných kapel – trocha gore, trocha lamentace proti náboženství, trocha obavy z postupného zániku světa. Nic světoborného. Přesto musím uznat, že ačkoli není na osmi záležitostech nacházejících se na Bloodshed nic obzvlášť výjimečného, jedná se o dobře zahraný deathmetal, či chcete-li death/grind, který příznivce tohoto stylu neunudí a v žádném případě neurazí. K širšímu prosazení se mezi záplavou podobných kapel bude však třeba udělat ještě pár rozhodných kroků.
8 / 10
1. Angel
2. Merciless Killing
3. Putrid Autopsy
4. Horrible Creation
5. Written In Blood
6. Soul Amputation
7. Human Downfall
8. Morbid Dreams
9. Bloodshed
...still untitled... (2003)
Bloodshed (2001)
Reborn (2000)
Funeral Sermon (1995)
Apathetic Faces (demo) (1992)
Vydáno: 2001
Vydavatel: Cudgel Agency
Stopáž: 32:59
Toto cd som si kúpil po dobrom dojme zo split-sedempalca so Skinless, kde ma ich muzika zaujala... Ale... zvuk na tomto albume nie je ten z extra vydarených - zdá sa mi tak nejak prebasovaný, ani songy neznejú až tak dobre... Miestami sa síce nájdu skvelé pasáže, ale celé je to zabalené v "tradičných" pasážach a postupoch, takže mi to príde akési stereotypné a občasné klepačky to nezachránia...
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.